Oxytocin je hormon lásky.  

Vzniká v mozku v hypotalamu odkud se přesouvá do hypofýzy. Vyvolává přirozené kontrakce dělohy, které vedou k porození miminka; také stahy hladkých svalů v mléčných žlázách, a v neposlední řadě způsobí zamilování matky do čerstvě narozeného miminka a obráceně. Tento hormon vylučují oba dva - dítě i matka bezprostředně po porodu. Právě díky němu je dítě při šetrném přístupu, tedy bondingu, bdělé a vnímavé ke své matce a stejně tak matka po náročné práci spojené s porodem je bdělá a plná síly, odhodlaná chránit své dítě, pečovat o ně a už jej neopustit.

Velmi rychle a mnoho se začal používat chemický oxytocin. Porod podporovaný tímto umělým oxytocinem je však mnohem bolestivější, než spontánní porod s přirozeným oxytocinem, který si produkuje mozek ženy sám. Přirozený oxytocin je doprovázen produkcí adrenalinu a dalších hormonů přítomných v těle ženy u porodu, které způsobují, že žena neprožívá stahy tak bolestivě, nevnímá čas, necítí se bezradná a současně nemá pocit, že ji bolest "přerůstá". Toto všechno však rodící žena zažívá s umělým oxytocinem. Chemický oxytocin není schopný přimět mozek, aby začal produkovat další potřebné hormony. Nástup laktace po porodu s umělým oxytocinem je zpomalený a toto se velmi podepisuje na psychice šestinedělky a jejím mateřském sebevědomí.

Možná to není příliš odborně uchopené a vysvětlené, ale máte možnost se o to zajímat a hledat si své odpovědi. Sama jsem prožila první porod svého syna čistě na umělém oxytocinu. Dodnes na to velice nerada vzpomínám. Když jsem za rok po tomto prvním velmi bolestném porodu, rodila druhorozenou dceru, tak jsem největší práci měla s tím, abych se srovnala se situací, že už je po všem, že mám své dítě v náruči, nemohla jsem tomu uvěřit. Ani samotné vypuzení miminka nebolelo ani zdaleka tak mnoho, jako jediná kontrakce v první době porodní při prvním porodu. Tenkrát jsem při druhém porodu neměla vůbec pocit, že mě něco bolí, "jen mi tvrdlo břicho" a najednou tu bylo miminko. Pořád jsem čekala na ty strašné bolesti, které přece k porodu patří, tak jak jsem si je pamatovala a vevnitř jsem se jich obávala a pochybovala sama o sobě, jestli je zvládnu, ale ony nepřišly, neměly důvod, rodila jsem přirozeně jen se svým vlastním oxytocinem, který si mé tělo vyprodukovalo spolu s dalšími hormony, které mi pomohly porodem projít.

Lékaři často nabízejí ženám kapačku se slovy "to vám pomůže". Vím, že mi tenkrát kapačka pomohla k velkým bolestem, připoutala mne na lůžko a znemožnila volný pohyb, znamenala také nepřetržitý monitoring, který mi bránil i v tom, abych se přetočila z boku na bok, protože porodní asistentce se nechtělo pořád běhat, aby sondy přemístila. Je volbou každé ženy, jak se ke svému porodu a oxytocinu v něm postaví, proto se zajímejte, ptejte, čtěte, hledejte a přemýšlejte, co pro sebe a své děťátko chcete a potřebujete pro naplnění své představy o porodu vašeho děťátka.